Vysvětlení podstaty rozsudku Městského soudu o zrušení opatření COVID a jeho důsledky na vymáhání náhrady škody

Daniel Grimm, advokát

Dne 23. 4. 2020 Městský soud v Praze vyhověl návrhu kolegy Ondřeje Dostála a zrušil čtyři opatření Ministerstva zdravotnictví, která v důsledku pandemie COVID-19 omezila volný pohyb, maloobchod a poskytování některých služeb.

Premiér, zachránce? Aneb Mára na scéně

Předseda vlády Andrej Babiš se vytasil s očekávatelnou obranou, že nechápe, proč soud ruší opatření, která zachránila tisíce životů. Taková argumentace je ovšem zcela mimo. Bohužel, řada lidí jí věří. To mě přimělo k tomu, abych napsal tento článek.

Proč nelze obranu pana Babiše akceptovat? Protože je zavádějící!

Pouhá PR snaha odvést pozornost od podstaty problému a průšvihu, který vláda státu způsobila, což je dle mého za současného stavu zcela nemorální.

Městský soud de facto nic nezrušil

Městský soud neřekl, že by omezení nebyla na místě! Naopak! Z tiskové zprávy plyne, že si soudci jejich potřebu moc dobře uvědomují. Soud zcela správně dospěl k závěru, že opatření neměla být vydána Ministerstvem zdravotnictví na základě zákona o ochraně veřejného zdraví, ale vládou na základě krizového zákona (případně měla být lépe odůvodněna apod.). Proto dali vládě příležitost vše napravit a účinnost zrušení stanovil až k 27. 4. 2020. Opatření tak budou platit dále. Jen
o nich bude rozhodovat vláda nikoli Ministerstvo zdravotnictví.

Proč je důležité na základě jakého zákona jsou opatření vydávána? Vždyť nám to může být jedno… A nebo taky ne!

Jistě si vzpomenete, že v počátcích epidemie opatření vláda v režimu krizového zákona vydávala. Proč následně přesunula tuto kompetenci na Ministerstvo zdravotnictví?

Krizový zákon totiž obsahuje § 35 a § 36, který státu nařizuje nahradit škodu, kterou způsobil omezením vlastnického práva, uložením pracovních povinností a především, k níž došlo v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními.

Ačkoli ministryně financí odmítala, že by podnikatelé mohli na základě těchto ustanovení žádat náhradu škody vzniklé v souvislosti s uzavřením provozoven, opak je pravdou. Vláda se tímto způsobem chtěla vyhnout povinnosti hradit škody podle § 35 a 36 krizového zákona. Rozhodování
o omezeních proto přesunula do režimu zákona o ochraně veřejného zdraví, který s žádnou náhradou škody nepočítá.

Zdánlivě geniální krok se politické reprezentaci, jak vidno, příliš nevyplatil. A co je horší, příliš se nevyplatí především státu, tedy nám všem.

Městský soud totiž zcela správně konstatoval, že postup vlády, resp. Ministerstva zdravotnictví, je nezákonný. I v době mimořádných povinností musí vláda ctít vládu práva a šetřit smyslu a podstaty základních práv a svobod (čl. 4 odst. 4 Listiny)!

Výborně!

A proč si tedy vláda zavařila ještě víc?

Protože založila odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

Předpokladem uplatnění náhrady škody na základě zákona č. 82/1998 Sb., je, aby bylo nezákonné rozhodnutí zrušeno, což se stalo. Podmínka pro uplatnění nároku na náhradu škody ze strany podnikatelů je splněna.

Pokud tedy bylo dříve (snad) sporné, zda se mohou podnikatelé domáhat náhrady škody podle krizového zákona, vláda věc vyřešila tím, že založila odpovědnost podle zákona č. 82/1998 Sb., o níž patrně nebude sporu.

Zjednodušeně řečeno, vláda se snažila podnikatele tak dlouho přechytračit, až přechytračila sama sebe. Geniální řešení!!! Ukázkové podřezání si větve. Holt, asi karma!!!

Stále jsme právní stát, díky bohu! Nebo spíš, díky soudu! A to je mnohem víc než jakékoli náhrady škod.

Soud se v tomto případě zcela jednoznačně postavil za vládu práva a právní stát. Dal jasný signál, že ani za mimořádné, nouzové, situace si politici nemohou dělat co chtějí. Musí respektovat ústavní pořádek, zákony, lidská práva. Jistě, mohou a měly by lid chránit i za cenu omezení základních svobod a velkých ztrát, leč vždy musí postupovat v souladu se zákonem. Šetřit podstatu a smysl lidských práv. Další skvělá zpráva je ta, že se lze dovolat ochrany právního státu. Za to náleží senátu soudce Štěpána Výborného obrovský dík!!!

Solidarita? Ano, ale co je příliš…

Bohužel na nekompetentnost odpovědných vládních činitelů a jejich pokus se všemi vyběhnout, doplatíme všichni. Lze předpokládat, že se podnikatelé pustí do vymáhání škod. Zcela po právu. Vláda jim to velmi zjednodušila.

Nutno říct, že v počátcích jsem byl k požadavkům na náhradu škod zdrženlivý, neb je pravdou, že bychom měli být do jisté míry solidární. Vidím-li však ten amatérismus, absenci jakékoli koncepce říkám si, že jim to patří. Ono, jedna věc, je mít epidemii pod kontrolou. To se podařilo zajisté
i díky opatřením. Na druhou stranu, chaos, s jakým vláda postupuje likviduje ekonomiku, zejména střední třídu. 

Přáli jste si platit vespolek? Dobrá, přinesu účet…

Zákon č. 82/1998 Sb., obsahuje ještě jedno hezké ustanovení. Jedná se o § 16, který říká:

„Nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily.“

Co říkáte, dal by se využít? 🙂

Leave Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *