Postavení rozhodčí komise spolku a její význam pro sport v České republice – I. díl

Mgr. Karel Gerhardt, advokátní koncipient

Tato série článků čtenáři přiblíží postavení rozhodčí komise spolku v tuzemském právním prostředí a její význam pro sport a samotné sportovce. Oblast sportu a vztahy v něm vznikající, můžeme označit za velmi rychlé a dynamické. Potřeba řešit tyto spory v oblasti sportu rychle[1] a specializovanými orgány, je nezbytným krokem k dalšímu vývoji sportu v tuzemsku. Profesionální kariéra sportovce je omezena na krátký úsek jeho života a jakékoliv negativní rozhodnutí[2] může vést i ke konci jeho kariéry.

Rozhodčí komise spolku byla opětovně zavedena do našeho právního řádu občanským zákoníkem (dále jen „NOZ“).[3] Rozhodčí komise spolku je fakultativním orgánem spolku, který nemusí mít spolek zřízen.

Činnost rozhodčích komisí spolků a význam jejich rozhodování se uplatňuje především v oblasti organizování sportovních soutěží, kde vzhledem k historickému vývoji organizace sportu v evropském prostředí působí tyto spolky běžně jako faktické monopolní či dominantní subjekty na trhu příslušného sportovního odvětví, což praktické důsledky činnosti rozhodčích komisí těchto spolků ještě umocňuje

Všechny významnější sportovní organizace[4] v tuzemsku jsou spolky a rozhodčí komisi mají zřízenou Rozhodčí komise sportovních organizací působí velmi aktivně a dopad jejich rozhodnutí na sportovce (členy těchto organizací) má stále větší význam. Tento význam můžeme dovodit nejen z částek sporů[5] či jejich dopadu na činnosti klubu a jejich členů (hráčů)[6], ale především v založení překážky věci rozhodnuté a v možnosti vymoci rozhodnutí rozhodčí komise spolku mimo vnitřní mechanismy sportovní organizace, tedy i exekučně.

Působnost rozhodčí komise spolku

Základní vymezení působnosti rozhodčí komise spolku najdeme v § 265 NOZ. Rozhodčí komise rozhoduje sporné záležitosti náležející do spolkové samosprávy[7], a to v rozsahu určeném stanovami. Nevymezí-li stanovy působnost rozhodčí komise spolku, uplatní se pravidlo obsažené ve výše zmíněném § 265 NOZ, věta za středníkem, do působnosti rozhodčí komise bude spadat rozhodování sporů mezi členem spolku a spolkem o zaplacení členského příspěvku a přezkoumávání rozhodnutí o vyloučení člena[8]. Pro přehlednost si označíme tuto působnost jako základní. Tato působnost vzniká již samotným zřízením rozhodčí komise spolku. Pokud se spolek rozhodne působnost rozhodčí komise modifikovat, jeví se jako problematická otázka, jakým způsobem může rozšířit základní působnost rozhodčí komise stanovenou zákonem, a tedy co vše může zařadit do sporných záležitostí náležící do spolkové samosprávy.

Jako nejméně problematickou oblast můžeme obecně vnímat rozhodování sporů mezi členy sportovních organizací (tedy mezi hráčem a klubem nebo samotnými kluby). K této problematice zmiňuje Kindl[9] rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3009/2013: „Oprávnění spolků upravit práva a povinnosti svých členů stanovami… je třeba vnímat jako možnost stanovit si vlastní pravidla pro fungování a řešení vztahů mezi spolkem a jeho členy, případně mezi členy navzájem, nikoliv však jako nástroj, na jehož základě by bylo možno popřít zákonnou úpravu vztahů mezi fyzickými či právnickými osobami a atrahovat si pravomoc určovat smluvní práva  a povinnosti svých členů bez opory v zákoně či ve smluvním ujednání.“[10]Dále zde můžeme zařadit spory mezi členy spolku a sportovními orgány (např. spory o přezkum uložené sankce) a spory mezi spolkovými orgány (např. spory o pravomoc). Všechny tyto spory pak musí být podřaditelné pod spory související se spolkovými záležitostmi.[11] Vyloučeny jsou spory ze smluvních vztahů, pokud je stranou této smlouvy hráč (člen spolku) a samotná sportovní organizace (spolek).[12]

Lisse doporučuje přesně vymezit okruh sporů, které může rozhodčí komise rozhodovat, ve stanovách. Spolky by neměly okruh sporů, které může řešit rozhodčí komise spolku, rozšiřovat více než je nezbytné a vymezení působnosti by měly pečlivě uvážit.[13] Nejlépe problematiku působnosti rozhodčí komise shrnuje Olík „Odpověď na otázku, co patří do spolkové samosprávy a co už do spolkové samosprávy nepatří, bude předmětem judikatorního vývoje. Limitem pro stanovení hranice, které záležitosti mohou stanovy spolku označit jako záležitosti, o nichž je oprávněna rozhodovat rozhodčí komise spolku, však zaručeně bude ochrana základních lidských práv, ale i základní zásady soukromého práva. Na tomto místě je třeba zmínit, že jistou ochranou členům spolku proti možnému excesu rozhodčí komise spolku bude nepochybně možnost domáhat se zrušení rozhodčího nálezu i v případě, že komise rozhodovala spor ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem; k tomu blíže viz komentář k § 40j z. r. ř.“[14]

Další možností, jak modifikovat působnost rozhodčí komise spolku ze strany sportovní organizace, je zúžení základní působnosti vymezené zákonem. Může se tak stát v případě, kdy o vyloučení člena ze sportovní organizace rozhoduje samotná rozhodčí komise spolku či spolek nemá zakotvenou žádnou poplatkovou povinnost.[15]

Mimo tyto kategorie můžeme zařadit působnost rozhodčí komise Českého olympijského výboru, která je „zcela ojedinělým druhem působnosti v České republice, je působnost rozhodčí komise ČOV. Tuto působnost nelze podřadit pod ani jednu z výše kategorii uvedených kategorií. Důvodem je že ČOV ve svých stanovách vymezila, že její rozhodčí komise rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí spolků, jejichž předmětem je sportovní činnost a dále o porušení antidopingových pravidel (ve smyslu Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu v České republice a Světového antidopingového kodexu). Do působnosti je zahrnuto i rozhodování o opravných prostředcích za předpokladu, kdy pravomoc k přezkumu rozhodčí komise ČOV zakládají stanovy nebo jiné předpisy spolku, který není členem ČOV.“[16] Dle Lisseho je takové vymezení působnosti rozhodčí komise spolku nepřípustné a rozhodnutí o odvolání nemá žádné účinky. [17]

Závěr

Mnoho sportovních organizací v ČR mělo zřízenou rozhodčí komisi bez přímé opory v zákoně, ještě před účinností NOZ. Rozhodnutí těchto orgánů byla závazná pouze uvnitř sportovní organizace a samotná povaha rozhodnutí tohoto orgánu a jeho nestrannost byla pochybná. Pokud sportovní organizace transformují své tzv. rozhodčí komise či vytvoří teprve rozhodčí komisi v souladu se všemi zákonnými podmínkami uvedenými v NOZ, budou rozhodnutí tohoto orgánu vynutitelná i mimo vnitřní mechanismy sportovní organizace. Nové postavení rozhodčí je bezesporu krokem vpřed k posílení autonomie sportovních organizací. Vzhledem k novému významu rozhodnutí rozhodčí komise, tedy především k exekuční vymahatelnosti těchto rozhodnutí, je třeba pohlížet na tyto rozhodnutí i kriticky, protože zasahují do práv sportovců vetší měrou, než tomu bylo doposud.[18]

Sportovní organizace, která se rozhodne zřídit rozhodčí komisi, bezesporu zvýší svou nezávislost. Pokud sportovní organizace zřídí rozhodčí komisi měla by především dbát o to, aby byl tento orgán obsazen osobami (rozhodci), jenž jsou dostatečně způsobilí vydávat rozhodnutí v takové kvalitě, aby mohly být exekučními tituly a nebude docházet k jejich rušení například jenom pro formální nedostatky. Pokud by docházelo k častému rušení rozhodnutí rozhodčí komise, budou vznikat na straně sportovní organizace nemalé nadbytečné náklady a k zvýšení nezávislosti sportovní organizace nedojde.[19]  

V dalším článku budou přiblíženy požadavky na jednotlivé členy rozhodčí komise, řízení před rozhodčí komisí spolku a možnosti rušení jejích rozhodnutí.


[1] Potřeba řešit spory rychle a efektivně vybízí k alternativnímu řešení sporů.

[2] např. pozastavení činnosti, neplatnost přestupu

[3] Naposledy byla rozhodčí komise upravena v našem právním řádu v roce 1951, a to jako spolkový rozhodčí nebo smírčí soud.

[4] Půjde o sportovní svazy, unie, federace či jinak nazvané útvary, které organizují jednotlivá sportovní odvětví.

[5] Z nedávných kauz, které byly medializovány: spor Martina Haška a AC Sparta Praha, uložena povinnost zaplatit částku ve výši 22 miliónů korun.

[6] Např. Spor hokejových klubů Vsetína, Přerova, Havířova a ČSHL –kdy v rámci reorganizace mládežnických soutěží došlo k tomu, že juniorské týmy těchto klubů byly přeřazeny z nejvyšší soutěže do druhé nejvyšší soutěže juniorů.

[7] Tato část působnosti je kogentní povahy a spolek se nemůže od ní odchýlit a rozšířit působnost rozhodčí komise spolku na jiné záležitosti. LISSE, Luděk. Sportovní právo: rozhodování sporů v oblasti sportu v ČR. V Praze: C.H. Beck, 2020. 129 s.

[8] K reálnému uplatnění této působnosti je třeba existence nějakého druhu poplatkové povinnosti člena spolku, kterou zákon přímo nestanovuje a existence možnosti vyloučení člena spolku zakotvenou ve stanovách.

 GREPL, Jan. aktuální otázky spojené s rozhodčí komisí [online]. In ŠMÍD, Ondřej a kol. Olomoucké dny soukromého práva – 2018, IURIDICUM OLOMOUCENSE O.P.S. 18–27 s. Dostupné na <https://www.pf.upol.cz/fileadmin/userdata/PF/Veda_a_vyzkum/konference/odsp/ODSP18-FV.pdf>.

[9] KINDL, Milan a kol. Úskalí spolkového práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2017. 286 s.

[10] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2015, sp. zn. 28 Cdo 3009/2013

[11] LISSE, Luděk. Sportovní právo: rozhodování sporů v oblasti sportu v ČR. V Praze: C.H. Beck, 2020. 129 s.

[12] Tuto otázku již řešila i prvorepubliková judikatura: „Působnost rozhodčího soudu, jemuž dle stanov spolku náleží rozhodovati o všech záležitostech z poměru spolkového, jest obmezena na poměry ze vzájemného vztahu spolku a jeho členstva, jak upraven jest stanovami, a nelze ji rozšiřovati na ryze obchodní vztahy ku členům (na př. na nákup zboží pro členy).“ Nejvyšší soud Československé republiky, R I 1497/22, [Vážný 2146]

[13] LISSE, Luděk. Sportovní právo: rozhodování sporů v oblasti sportu v ČR. V Praze: C.H. Beck, 2020. 129 s.

[14] OLÍK, Miloš. In: OLÍK, Miloš a kol. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů: komentář. Vyd. 2. Praha: Wolters Kluwer, 2017. s. 268.

[15] GREPL, Jan. aktuální otázky spojené s rozhodčí komisí [online]. In ŠMÍD, Ondřej a kol. Olomoucké dny soukromého práva – 2018, IURIDICUM OLOMOUCENSE O.P.S. 18–27 s. Dostupné na <https://www.pf.upol.cz/fileadmin/userdata/PF/Veda_a_vyzkum/konference/odsp/ODSP18-FV.pdf>.

[16] GERHARDT, Karel. Rozhodovací mechanismy ve sportu v současné legislativě. Olomouc, 2020. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Právnická fakulta. Vedoucí práce JUDr. Petr Prchal. 14 s.

[17] LISSE, Luděk. Mezinárodní a národní sportovní arbitráž a její aktuální otazníky [online]. EPRAVO.CZ. 26. 11. 2018.  [cit.15. ledna 2020], Dostupné na <https://www.epravo.cz/top/clanky/mezinarodni-a-narodni-sportovni-arbitraz-a-jeji-aktualni-otazniky-108438.html>

[18] GERHARDT, Karel. Rozhodovací mechanismy ve sportu v současné legislativě. Olomouc, 2020. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Právnická fakulta. Vedoucí práce: JUDr. Petr Prchal. 42-44 s.

[19] GERHARDT, Karel. Rozhodovací mechanismy ve sportu v současné legislativě. Olomouc, 2020. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Právnická fakulta. Vedoucí práce: JUDr. Petr Prchal. 42-44 s.