Mgr. Ladislav Novotný, advokátní koncipient
Jedná se o novelu občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) a zákona o ochraně spotřebitele (dále jen „ZOS“) č. 374/2022 Sb. Tzv. „tlačítková novela“ se zaměřuje na ochranu spotřebitele a zavádí nové povinnosti pro podnikatele. Vychází ze směrnic Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/770 (o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb) a č. 2019/771 (o některých aspektech smluv o prodeji zboží), jejichž implementací byly členské státy povinny zajistit do 1. 7. 2022. Závaznost změn platí k 6. 1. 2023.
(2) Označení novely tzv. tlačítková vyplývá především z obsahu ustanovení § 1826a ObčZ, dle kterého „podnikatel zajistí, aby spotřebitel vzal při objednávce výslovně na vědomí, že se zavazuje k zaplacení. Je-li objednávka činěna použitím tlačítka nebo obdobného ovládacího prvku, musejí být označeny snadno čitelným nápisem „Objednávka zavazující k platbě“ nebo jinou odpovídající jednoznačnou formulací. Nesplní-li podnikatel tuto povinnost, je smlouva neplatná, ledaže se jí spotřebitel dovolá.“ Tedy dle tohoto pravidla je povinností obchodníka dát zákazníkovi jasně najevo, že odeslání objednávky je závazné a vyžaduje se její uhrazení. „Tlačítko“ pro odeslání objednávky by mělo nést text „Objednávka zavazující k platbě“ nebo „Objednávka s povinností platby“. Výjimku pak tvoří situace, kdy se objednávka stává závaznou až po jejím potvrzení e-shopem. Důvodem může být například limitované množství produktu, které je k dispozici. V takovém případě opět musí být zákazník předem informován. Jedná se o pravidlo, jež je na první pohled pro spotřebitele nejviditelnější, proto nejspíše z tohoto důvodu se tak pro novelu vžilo označení „tlačítková“, jež se začalo obecně užívat a i právní teorie toto zjednodušené označení zamýšlených změn přebrala, a to i ve svých odborných textech.
II. Kterých e-shopů se novela dotkne
(2) Již z povahy předpisů, jež jsou měněny, vyplývá, že změna se týká především v e-shopech nakupujících spotřebitelů (segment „B2C“), nikoliv nakupujících podnikatelů („B2B“). Dále pak platí výjimka dle ustanovení § 12a ZOS, dle kterého povinnost, že „informace o slevě z ceny výrobku obsahuje informaci o nejnižší ceně výrobku, za kterou jej prodávající nabízel a prodával“, se neuplatní pro výrobky, které „podléhají rychlé zkáze, nebo pro výrobky s krátkou dobou spotřeby.“
(3) Obecně tedy platí, že pokud je podnikatel prodejcem výrobků pro další podnikatele („přeprodává“), kteří výrobky posléze dále prodávají (třeba i „koncovým“ spotřebitelům), pak není nutné činit jakékoliv úpravy svých e-shopů. Toto však naopak neplatí v případech, kdy na e-shopu nakupují i běžní spotřebitelé, k jejichž ochraně předmětná novela cílí.
III. Nové povinnosti prodejců
(4) Níže uvádím výčet nejzásadnějších změn, které nastaly po účinnosti předmětné novely. Jedná se ovšem o výčet demonstrativní, přičemž konkrétní povinnosti lze identifikovat v konkrétní situaci konkrétního prodejce. Jedná se tedy o pravidla platná plošně a bez specifikace podnikatele. V případě potřeby lze každou konkrétní povinnost rozebrat a navázat na situaci z „běžného života“ podnikatele.
(5) „Objednávka zavazující k platbě“
Vizte výše citované ustanovení § 1826a ObčZ. Do novely nebylo jasné, ve které fázi objednávání zboží přes internet se zavazují uhradit prodejci kupní cenu. Nově musejí být objednávky, které probíhají „použitím tlačítka”, označeny snadno čitelným nápisem „Objednávka zavazující k platbě“ nebo jinou odpovídající jednoznačnou formulací. V případě, že by podnikatel tuto povinnost nesplnil, je smlouva neplatná, ledaže by se spotřebitel platnosti smlouvy dovolal.
(6) „Telefonické nabídky“
Dle ustanovení § 1825 ObčZ, kontaktuje-li podnikatel spotřebitele ústně prostřednictvím telefonu nebo obdobného zařízení, sdělí podnikatel spotřebiteli na začátku každého hovoru obchodní účel hovoru a údaje o své totožnosti, a pokud telefonuje v zastoupení jiné osoby, rovněž údaje o její totožnosti. Dále pak nabídku učiněnou během hovoru podnikatel potvrdí spotřebiteli bez zbytečného odkladu v textové podobě. Spotřebitel je nabídkou vázán až poté, co projeví svůj souhlas elektronicky nebo podpisem potvrzení nabídky na listině.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že narozdíl od předchozí právní úpravy, kdy pro uzavření smlouvy postačoval již souhlas vyslovený během telefonického hovoru, tak aktuálně již nestačí.
(7) „Nevyžádané plnění“
Dle ustanovení § 1816 ObčZ platí, že plnil-li podnikatel spotřebiteli něco bez objednávky a ujal-li se spotřebitel držby, hledí se na spotřebitele jako na poctivého držitele. Spotřebitel nemusí na své náklady podnikateli nic vracet, ani ho o tom vyrozumět.
Z tohoto tedy vyplývá, že v případě poskytnutí spotřebiteli plnění, který si nic neobjednal, tento spotřebitel pak nemusí nic vracet a má se za to, že ve vztahu k poskytnuté věci je oprávněným držitelem. Samozřejmě pak z tohoto pro něj nevyplývají žádné další povinnosti vůči poskytovateli tohoto plnění.
(8) „Prodloužení lhůty na odstoupení od smlouvy ze strany spotřebitele“
Dle ustanovení § 1829 a 1829a platí, že podnikatel má povinnost poučit spotřebitele o možnosti odstoupit od smlouvy. Když tak neučiní, prodlužuje se spotřebiteli lhůta k odstoupení od smlouvy, a to na dobu 1 roku. Pokud podnikatel dodatečně poučí spotřebitele o jeho možnosti odstoupit od smlouvy, začne lhůta pro odstoupení běžet od tohoto okamžiku.
(9) „Záruka za jakost“
Dle ustanovení § 2113 ObčZ platí, že záruka za jakost vzniká prohlášením poskytovatele záruky, že kupujícího uspokojí nad rámec jeho zákonných práv z vadného plnění, zejména tím, že mu vrátí kupní cenu, vymění věc nebo ji opraví anebo v této souvislosti poskytne službu, nebude-li mít věc vlastnosti uvedené v prohlášení o záruce. Taktéž pak platí, že záruka za jakost vznikne i prohlášením učiněným v reklamě dostupné nejpozději v okamžiku uzavření kupní smlouvy. Je-li obsah záruky obsažený v jiném prohlášení o záruce pro kupujícího méně příznivý než obsah záruky učiněné v reklamě, má přednost obsah uvedený v reklamě, ledaže byl před uzavřením smlouvy dodatečně upraven stejným nebo srovnatelným způsobem, jakým byla reklama učiněna.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že záruka za jakost nově vzniká již prohlášením poskytovatele záruky (prodávajícího), že kupujícího odškodní nad rámec jeho zákonných práv z vadného plnění. Z tohoto tedy vyplývá, že spotřebitel má tak pouze právo z tzv. vadného plnění, které musí spotřebitel uplatnit nejpozději do 2 let od nákupu zboží.
Novela pak zavádí prodlouženou domněnku vadnosti u staveb, když dle ustanovení § 2629 odst. 3 ObčZ nově platí, že je-li kupujícím spotřebitel a projeví-li se vada v průběhu dvou let od přechodu nebezpečí škody na věci na kupujícího, má se za to, že nemovitá věc byla vadná již při přechodu nebezpečí škody, ledaže to povaha vady vylučuje. Tato doba neběží po dobu, po kterou kupující nemůže věc užívat, v případě, že vadu vytkl oprávněně.
(10) „Nejnižší inzerovaná cena produktu“
Dle ustanovení § 12a ZOS platí, že informace o slevě z ceny výrobku obsahuje informaci o nejnižší ceně výrobku, za kterou jej prodávající nabízel a prodával: 1. v době 30 dnů před poskytnutím slevy, 2. od okamžiku, kdy začal výrobek nabízet a prodávat, do okamžiku poskytnutí slevy, pokud je výrobek v prodeji dobu kratší než 30 dnů, nebo 3. v době 30 dnů před prvním poskytnutím slevy, zvyšuje-li prodávající slevu z ceny postupně.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že podnikatel má povinnost v rámci informace o slevě z ceny uvádět nejnižší inzerovanou cenu produktu za posledních 30 dní (nebo od doby uvedení do prodeje, pokud je tato doba kratší). Zjednodušeně, jako původní (přeškrtnutou) cenu musí obchodník uvést nejnižší z cen, za kterou stejný výrobek prodával v posledních aspoň třiceti dnech před zlevněním.
(11) „Zjednání nápravy při použití nekalé obchodní praktiky“
Dle ustanovení § 5d ZOS nově platí, že spotřebitel, jehož právo bylo nekalou obchodní praktikou dotčeno, může vedle nároků plynoucích z občanského zákoníku: 1. odstoupit od smlouvy ve lhůtě 90 dnů ode dne uzavření smlouvy, nebo 2. požadovat přiměřené snížení ceny v rozsahu odpovídajícím povaze a závažnosti nekalé obchodní praktiky. Ovšem zároveň platí, že spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy výše uvedeným způsobem, prokáže-li prodávající, že je to s ohledem na předmět smlouvy, povahu a závažnost nekalé obchodní praktiky nepřiměřené.
(12) „Recenze“
Dle ustanovení § 5a ZOS platí, že poskytuje-li prodávající přístup k hodnocení výrobků nebo služeb provedenému jiným spotřebitelem, za podstatnou informaci se považuje také informace o tom, zda a jak prodávající zajišťuje, aby zveřejněná spotřebitelská recenze pocházela skutečně od spotřebitele, který výrobek nebo službu skutečně použil nebo si je zakoupil.
Z tohoto tedy vyplývá, že podnikatel musí nově prověřovat, zda jsou zveřejněné recenze psané reálnými zákazníky, kteří si hodnocený produkt zakoupili. Podnikatel tak na svých stránkách bude muset uvádět, zda a jak kontroluje, že jsou recenze opravdu od spotřebitelů, kteří si produkt zakoupili. Pokud tedy nebude možné ověřit, zda si zákazník zboží opravdu zakoupil a i tak bude zveřejněna taková recenze, mělo by být z recenze pochopitelné, že není ověřená.
IV. Sankce a následky nesplnění povinností podnikatele
(13) Důsledky nedodržení nových pravidel lze obecně rozdělit na soukromoprávní a veřejnoprávní. Co se týče soukromoprávních, tak byly již výše nastíněny. Tedy zejména u nedodržení pravidel pro objednávku zavazující k platbě může být následkem neplatnost takovéto smlouvy. U nepoučení spotřebitele o možnosti odstoupit od smlouvy se tato lhůta prodlužuje na 1 rok. Nedodržení pravidel pro telefonické nabídky služeb a zboží je „sankcionováno“ taktéž neplatností takovéto smlouvy, apod.
(14) Veřejnoprávní následky jsou definovány v ustanoveních § 23 a násl. ZOS, dle kterých dozor nad dodržováním pravidel pro spotřebitele vykonává zejména ČOI a další příslušné orgány. Ustanovení § 24 ZOS pak výslovně uvádí, která jednání podnikatele jsou sankcionovány, přičemž v odstavci 19 tohoto ustanovení jsou přímo uvedeny výše pokut za protizákonné postupy. Jednotlivé maximální sazby jsou dle konkrétních přestupků odstupňovány od 500 000 Kč do 50 000 000 Kč. Ovšem je nanejvýš zřejmé, že ty nejvyšší pokuty budou určeny pro nejzávažnější přestupky spáchané největšími společnostmi. Nelze tedy předpokládat, že pokutu v takovéto výši by dostal malý nebo střední podnikatel, a to i kdyby bylo jeho protizákonné jednání v největší míře prokázáno.
(15) S ohledem na výše uvedené lze pouze obtížně definovat možné sankce, když by k tomu posouzení mělo dojít „plošně“. Teprve v případě konkrétního pochybení anebo konkrétní problematické situace a za předpokladu znalosti věci, zohlednění „velikosti“ podnikatele, „objemu“ plnění dotčeného protizákonným postupem, intenzitou protizákonnosti nezákonného postupu podnikatele anebo i s ohledem na možné/skutečné následky na spotřebitele potenciální důsledek takovéhoto postupu podnikatele odhadnout lze.
